Drobný přístroj je určen ke skrytému použití, resp. umístění někde za televizorem, nebo na jiném rozumně větratelném místě. V praxi z něj můžete vidět jen externí infra čidlo pro dálkový ovladač, které obdržíte v ceně.

Před časem jsme se na stránkách Televizního webu zmiňovali o dvou set-top boxech (STB), které jsou postaveny na stejném základu, ale každý míří někam jinam, resp. na jinou klientelu. Zatímco rozměrnější Emos EM-190 představuje standardní set-top box tak, jak si ho asi představujeme, recenzovaný Emos EM190-S je výrazně menší a určen ke zmiňovanému skrytému použití. A podle toho je také vybaven i když mu kupodivu nechybí ani konektor SCART pro napojení na starší televizory.

Oba přístroje jsou postaveny na čipové sadě Ali MC3822p a prošly zkouškami u CRA s firmwarem „HEVC_V1.1 (20.8.2019)“, takže mohou využívat značky „DVB-T2 ověřeno. K dispozici je u nich i stejný dálkový ovladač schopný rovněž řídit základní funkce televizoru, konkrétně regulaci hlasitosti, zapnutí a vypnutí a přepínání vstupů a výstupů. Emos EM-190 je pak navíc vybaven digitálním audio výstupem a liší se i dalšími věcmi, takže si ho nechme na samostatnou recenzi.

Výborné provedení, pohodová instalace

Na pohled malinkatá a elegantní plastová krabička s odvětráváním na všech stranách s výjimkou zadní a přední upoutá už svým řešením. Na čelní straně je totiž USB a microUSB určené ovšem jen pro napojení externího infračerveného čidla, „očíčka“ na které pak uvidí dálkový ovladač. Na zadní straně jsou anténní vstup, konektory HDMI a SCART a také připojení externího napájení. Tlačítko úplného vypnutí, jak je v tomto případě zvykem, chybí. Přijímač je bez ethernetového rozhraní, které je ale v drtivé většině u těchto přístrojů stejně k ničemu a je také bez digitálního audio výstupu o němž platí skoro totéž (v této cenové relaci rozhodně).

Plast působí kvalitně, zpracování a provedení také. Na spodní straně jsou docela vysoké gumy, které sice nejspíše časem odpadnou, ale zatím nepoškrábnou nábytek a celek jako takový budí velmi dobrý dojem umocněný zanedbatelnou cenou 599 Kč.

Po napojení na televizor (Full HD plazma Panasonic TX-P42VT20) se objevila jen jedna instalační obrazovka. Na ní nastavíte rozlišení i napájení antény, čeština a Česko už byly vybrané, a to je v podstatě ukázkové!

Po spuštění ladění pozemních tunerů vidíte dva seznamy, televizní a rozhlasový, u toho druhého také trochu té opomenuté lokalizace.

Naladěné kanály se ukládají od čísla jedna, set-top box na závěr nezvykle ukáže ten poslední. Třídění stanic je jednoduché a provedete ho v menu nastavení buď prostým přesunutím stanice na novou pozici nebo jejím zařazením mezi oblíbené (FAV).

Set-top box můžete zachytit na zeď či nějakou skříňku (nezapomeňte na větrání – větrá se pasivně) dvěma šroubky a na zadní straně je pro ně určené vybrání. Pokud si pořídíte oboustrannou samolepku či lépe suchý zip, dal by se přístroj také – za hladkou horní stranu – připevnit na zadní stranu televizoru. K „infra očíčku“ už pak oboustrannou samolepku 3M dostanete, takže jeho upevnění by neměl být problém.

Detail ústřední části dálkového ovladače s nezvyklým popisem barevných tlačítek. Rozhodně to ale není nic proti ničemu, spíše naopak.

Výtečné ovládání, výtečný dálkový ovladač

Dálkový ovladač je tak akorát a řešen je docela unikátně. Pokud na chvíli zapomeneme na to, že je univerzálnější, nikoli univerzální (to skutečně ne…), vidíme možnost přepínat stanice postupnou volbou a ovládat hlasitost hned na dva způsoby. Jednak speciálními tlačítky, jednak šipkovými tlačítky s OK uprostřed. A protože OK vyvolává seznam kanálů, máme tu ideální záležitost skoro pro každého. Pro ty, kteří jsou zvyklí používat oblíbené položky, je tu tlačítko FAV hned pod šipkou dolů, méně výhodný je ovladač pro ty, kteří jsou zvyklí jít přes číselnou klávesnici. Ta je totiž na „dálce“ zcela dole.

Vynikající je umístění tlačítka EPG, které je u nás hodně používané, a také tlačítka Info, které ukáže údaje o aktuálním kanálu a vysílaném pořadu a pokud ho budete mačkat opakovaně, uvidíte například i stav signálu. Aby toho nebylo málo, v menu nastavení se dá kolovat a pokud na položce, například úpravě videovýstupu, zmáčknete OK, objeví se dostupné volby, a to také není zvykem.

Ovládání je tak u mě prakticky za jedna i když je samozřejmě na zváženou, zda by multimediální tlačítka nebyla lepší dole a číselná klávesnice nahoře a zda by některé položky v menu neměly být na trochu jiném místě. Ale to je o stylu užívání a dalších věcech. Mimochodem příjemné je i to, že když ovladač držíte v pravé ruce a OK vyvoláte seznam kanálů, můžete z něj vyskočit stlačením Menu, které je v tomto okamžiku více po ruce než Exit. Naopak pokud jste zvyklí ho držet v levé ruce, sáhnete po Exit. Drobnost ale při každodenním ovládání určitě potěší, protože na to nemusíte myslet.

V nastavení také můžete využít volby uzamčení menu (je pod položkou Rodičovská kontrola) a máte také možnost vypnout displej na čelní straně přístroje na kterém se v pohotovostním režimu zobrazuje čas. Volba je nezvykle umístěna pod TV systém a nastavením panelu. Co se bohužel regulovat nedá, je jas LE diody u infra čidla, která se tak někomu může zdát příliš jasná.

Pokud se ptáte na možnost ovládání základních funkcí televizoru, naprogramování dálkového ovladače Emosu je popsáno v příručce a až na drobnosti sedí. S mým Panasonic VT20 fungovalo, včetně toho, že tlačítko pro zapnutí je třeba u tohoto televizoru podržet déle. Pro základní operace jsem si tedy vystačil s jedním ovladačem.

Programová nabídka by se mohla ukazovat na větší ploše a při naprogramování nahrávání by měla u pořadu zobrazit ikonu, což nedělá.

Dobré i když „malé“ EPG, výborné nahrávání

Programová nabídka je solidní, s obrazem a zvukem a pro pět stanic, takže jak asi tušíte, její okénko nezabírá celou obrazovku. Při pohybu po EPG se zároveň – pokud přejedete na jiný kanál – mění stanice i v tuneru. Jestliže na kanálu na jiném multiplexu pořady chybí, stáhnou se jakmile na něj najedete.

Informace k vybranému pořadu jsou pouze základní, ale včetně přesného času, pokud chcete rozšířený popisek, stačí zmáčknout OK.

Nahrávat můžete buď přímo tlačítkem, nebo si nahrávání naprogramovat v EPG, kde jde také upravit počáteční čas záznamu a jeho délka. Bohužel se zde ale neukazovala ikona, že pořad bude nahrán. To zjistíte až v časovačích (je jich osm), do kterých však přístup z EPG není, což je škoda.

Během nahrávání můžete sledovat pořad na jiném kanálu z téhož multiplexu (možné stanice se objeví na OK), nedá se vstoupit do EPG, ale dá se vstoupit do menu nastavení i když zde některé funkce nejsou k dispozici, což je pochopitelné. Pokud chcete využít TimeShift, musíte ho nejprve povolit v menu nastavení.

Pro nahrávání může mít USB médium, podle výrobce, až 1 TB, já zkoušel s vynikající celokovovou flash pamětí Kingston, 16 GB.

Záznamy se ukládají do adresáře ALIDVRS2 a dalších podadresářů například v podobě „[TS]2019-11-07.09.25.36-CT 1 HD T2-86“. Uvnitř jsou pak obvyklé pomocné soubory a v PC volně přehratelná nahrávka „000.ts“. Škoda, že si set-top box nevezme údaje o pořadu z EPG. Nahrávání by pak na tomto jednotunerovém stroji skutečně nemělo chybu.

Ve správci souborů se dá kolovat a nabídne i přechod od jednoho typu multimédií k druhému. Ne vždy to bylo v poslední době zvykem.

Výborný správce souborů, vysoká kompatibilita u videa

V menu nastavení v multimédiích najdete i volbu pro bezpečné odpojení USB paměti, můžete zde také zjistit informace o médiu, otestovat jeho rychlost a vhodnost pro nahrávání tu však není. Do přehrávání multimédií ale můžete vstoupit i přes červené tlačítko, které je označeno jako USB.

Ve správci souborů se dalo kolovat, vybraná položka se po chvíli vždy ukázala v náhledu a bylo to spolehlivé. U fotografii se přehrálo JPG a BMP, u muziky pouze MP3 a ostrouhal například i prostý WAV.

Ve videu byla kompatibilita nejvyšší a vedle testovacích souborů s H.265/HEVC (Full HD, i HD Ready) umístěných například v MKV (zvládnuty byly výborně i externí titulky) se přehrál i DivX 5, XviD či například čistý MPEG-4. Emos si poradil i s nahrávkou z britské BBC s tokem něco přes 8 Mb/s (TS. H.264) a špičkovým Full HD videm s tokem nad 20 Mb/s. Naopak se nepřehrálo video umístěné do AVI, které ve VLC Playeru hlásilo „MS MPEG-4 Video (mp43)“.

I když titulků nemůžete nic nastavit, použitý font byl rozumný a co jsem zkoušel pracovala i čeština. Použitý systém ve správci souborů jsem viděl několikrát už dříve, ale tady pracoval bezchybně (až na absenci rotování dlouhých jmen) a přímo v něm šel také měnit druh přehrávaných multimédií ke kterým si připočítejte ještě nahrávky.

Osvětlení čelního displeje set-top boxu upravíte v nastavení video výstupu. I zde je vidět drobný prohřešek proti lokalizaci a i překlad položky je trochu nešikovný.

Na trh vstupuje těžká konkurence

Emos EM-190-S se rozhodně povedl a námitek je jen minimum, jak ostatně vidíte v našem hodnocení :). Set-top box si na nic nehraje, netváří se jako internetový borec a co dělá, dělá dobře. I obraz je přes extrémně nízkou cenu slušný a i když se pochopitelně nemůže s některou výrazně dražší konkurencí měřit, je lepší než byste čekali, resp. lepší než nabízí většina levných televizorů. Po napojení na špičkovou plazmu jsem pozoroval zejména tendenci ztmavovat tmavší místa ve scéně a podávat je se sníženou detailností. Ale to je jen maličkost. Je zajímavé, že za necelých šest set dostanete obraz, o kterém se vám u televizorů třeba za pět, šest tisíc může někdy jen zdát.

Za mě tedy výtečná práce a jde o jeden z nejpovedenějších set-top boxů do tisíce korun, jaký si můžete pořídit. Těžkou konkurencí bude nejen podobně koncipovaným přístrojům, ale i těm tradičně provedeným.

Hodnocení

  • PRO: cena, cena/výkon, výtečné ovládání, výtečný dálkový ovladač s tlačítkem EPG hned po ruce, snadné a svižné vyvolávání naladěných kanálů, možnost vypnout displej STB, výborné nahrávání
  • PROTI: na nic jsem nepřišel

Štítky