Malá sympatická černá krabička k televizoru může být dostačující řešení přechodu na DVB-T2, například pro babičku, která ocení jednoduché ovládání i nenápadný vzhled. Podívejme se na přístroj blíže.

Krabice obsahuje samotný přístroj, ovladač (ale bez baterií), krátký HDMI kabel a napájecí adaptér 5V/2A. Český návod nahrazuje jednoduchá brožurka, která ale nemá valného významu. Úvodní nastavení a naladění, stejně jako základní používání je bez problémů zvládnutelné i bez ní. Potíže s přehráváním vlastních souborů nebo s nahráváním návod stejně nevyřeší a tak jen plní funkci povinného minima.

Na mašince samotné je vpředu zelený displej ukazující číslo právě hrajícího kanálu nebo, ve vypnutém stavu, čas. Ten se mimochodem automaticky synchronizuje, což je užitečné. Dále je přítomen USB port a červená LEDka, pod krytem se pak ukrývá čidlo pro příjem pokynů z ovladače. Ovladač má výtečný dosah, pokud míříte přímo, až deset metrů daleko přístroj stále vnímá příkazy. Směrovost je horší a pokud jste se naučili ovládat svůj předchozí přijímač například odrazem o stěnu, tady na to můžete zapomenout. Ovladač také není možné použít pro současné ovládání televize. Pro případ ztraceného ovladače ještě můžete použít tři tlačítka na čelním panelu, na zapnutí nebo změnu kanálu to stačí. Vzadu se pak nachází SCART konektor, HDMI a S/PDIF. HDMI a SCART je možno používat současně, dokonce lze nastavit různé rozlišení.

Rychlé reakce, ale žádný RF modulátor

Vstup pro napájení je klasický kulatý. Proč nemá tvar USB portu se můžeme jen domnívat – při parametrech napájení by to šlo. Poslední dva koaxiální konektory jsou vstup pro anténu a její další pokračování, pro případ že by někdo měl zájem přístroje řetězit. Bohužel popisky v e-shopech uvádějí možnost RF modulátoru, což může kupujícího zmást a následně zklamat. Nápis u konektoru totiž hovoří jednoznačně – LOOP TROUGH – to značí pouhý průchod signálu. Vzhledem k tomu, že přístroj zvládne zpracovat i standard DVB-T, je loop-trough funkčnost v našich končinách spíše zbytečná a hlavně matoucí. V popiscích se také dočteme, že přijímač podporuje rozhraní čipové karty ISO / IEC 7816 SAR – ovšem kam se karta vloží, na to jsem nepřišel. Vedle tohoto jsou pak popisky jako “šifrovací motor” jen drobnosti.

Televizního provozu se dá dosáhnout vcelku rychle, po zapojení antény, HDMI kabelu a napájení se stačí pošťourat v menu a už se sypou vyhledané kanály jak televizní, tak rádiové. Samotný první dojem je tak velmi dobrý a určitě si u babičky ostudu neutrhnete. Start set-top-boxu zabere přibližně 12 sekund, přepnutí kanálu je doprovázeno krátkým trhnutím, ale pozitivně hodnotím fakt, že okamžitě lze vidět, co se tam děje, což ocení hlavně chroničtí přepínatelé. Název sledovaného pořadu je netradičně v horní polovině obrazu, což hodnotím pozitivně, OSD tak nepřekrývá titulky. Trvání zobrazení se dá nastavit, což je také plus. Set-top-box umí i výběr alternativní zvukové stopy a zde se dostáváme k prvnímu překladatelskému oříšku, kdy levý repoduktor je označen správně jako “Vlevo”, zatímco ten pravý je “Právo”. Inu, i tak se dá “Right” přeložit z angličtiny.

Vysoká citlivost, ale doplňkové funkce pokulhávají

Teletext funguje dobře, dnes se jedná spíše o okrajovou funkci, ale podle obsahu stále hojně používanou. Listování probíhá rychle a stránky netrpí na závady čitelnosti nebo snad dokonce rozpadlého textu. Celkově je tento přístroj citlivý, na obyčejné anténě bez zesilovače fungoval dobře bez typického kostičkování nebo snad rozpadajícího se obrazu. Přitom indikovaná síla signálu byla pouhých 14%. Spotřeba nepřesahuje udávaných 10W, ve „vypnutém“ stavu pak spotřebovává pod 1W.

Větší legrace nastane při pokusu přehrát něco svého. Přístroj disponuje vpředu USB vstupem a tak se nabízí možnost připojit vlastní disk. Rozhraní je verze 2.0, což by pro přehrávání videa ve vysokém rozlišení mělo stačit. Ve skutečnosti se povedlo set-top-box zadýchat už při přehrávání v rozlišení (tedy vlastně usnesení) 1280×720, což je na přístroj deklarující podporu FullHD docela problém. Pokud jste si dosud nevšimli, u přehrávání médií si již jistě všimnete textu “Str no config!”, což značí chybějící překlad v dané jazykové lokalizaci (ano, v anglickém prostředí se s tímto nepotkáte). Pokud vidím na televizoru možnosti ANO – NE a otázka zní “Str no config”, těžko říct, na co se ptá. Občas se to dá vydedukovat, ovšem u nastavení, kde jsou tři takové položky, si můžete zahrát ruskou ruletu.

Výhodou je, že zatímco vy můžete například zformátovat flashku, ona vám oplatit nemůže. Chybějící přeložené textové řetězce se vyskytují i v jiných jazycích, můžeme tedy vyloučit, že by šlo o ojedinělý problém. Chcete-li vědět, co nastavujete, v angličtině řetězce nechybí. Jako bonus se vám ovšem rozsype diakritika v EPG, což z něj dělá nepoužitelnou věc. Je to zvláštní, možná před dvaceti lety by se to dalo pochopit, ale dnes, s UTF-8 je to jednoznačný průšvih. Na druhou stranu, EPG umožnuje nahlížet na program v denním nebo týdenním režimu a dá se vidět i do minulosti, což umožňuje například zjistit, že očekávaný pořad jste již prošvihli.

Přehrávání vlastního obsahu

Přehrávání různých formátů je možné, z běžně dostupných zamrzí nepodpora DivX. Přitom si přístroj poradí s MKV, 3GP nebo TS. V audio sekci naopak potěší podpora FLAC.

Obrázky si můžete přehrát taky – dohromady s flashkou s fotkami z dovolené může televize posloužit k prezentaci zážitků. Prvním krokem však je zjistit, jak se k tomu dostaneme. Zde je nutné nepochválit návod. Pro vyvolání multimediálního menu se má stisknout tlačítko [SOURCE]. Poté, co usoudíte, že ho na ovladač asi zapomněli dát, se do flashky prokousáte z menu a stiskem toho správného tlačítka najednou uvidíte i obrázky, hudební soubory, nebo třeba e-knihy. Pokud jste zvyklí se svou zrcadlovkou fotit ve vysokém rozlišení, připravte se, že načtení obrázku chvíli potrvá. Může to dojít až tak daleko, že zatímco se jeden obrázek ještě nenačetl, další už přišel na řadu. K dispozici je dokonce jednoduchý souborový manažer, který umí více, než jen zformátovat celý disk. Bohužel, tady musíte spoléhat hlavně na intuici a když dojde k zákysu, tak zkusit pomačkat náhodně co půjde.

No a co to nahrávání? Personal Video Recorder funkce má být k dispozici, ale pro zprovoznění funkce musíte kontaktovat prodejce. Do té doby se přístroj ptá na heslo. Asi něco tajného. Nakonec i popisek uvádí, že příjmač je na PVR pouze “připravený”, tady už by měl kupující zpozornět.

Hodnocení

Pro účely přechodu na DVB-T2 se hodí svou jednoduchostí ovládání a účelností rozhraní. Rovněž citlivost tuneru je výtečná. Bohužel, jakmile budete chtít něco složitějšího, začnou překážky. Vhodné pro nenáročné uživatele, kteří televizi jen zapnou a vypnou. Pro pokročilé uživatele je málo doporučitelný. Za 850 korun bych nečekal žádný zázrak, ale alespoň korektní překlad by neškodil.

Výrobek k testování zapůjčila společnost SAPRO.

Štítky