Základní model sedmičkové řady přichází s obrazovým procesorem P5, Android TV 7.0, Google Chromecast a také se zvukem DTS-HD Master Audio. Úhlopříčky jdou od 109 do 165 cm a tohle je první model z letošní kolekce ve kterém takovouto výbavu najdete.

AKTUALIZOVÁNO, 26. 6. 2018: Společnost TP Vision na můj dotaz upřesnila, že v celé její letošní kolekci (tam kde to má pochopitelně smysl) je zabudováno jak HbbTV 1.5, tak HbbTV 2.0, a to v certifikované podobě. Podpora HbbTV je tu tak vlastně dvojí…

Obrazový procesor P5 představoval u TP Vision minulý rok značnou změnu, protože sdružoval zpracování obrazu na jedno místo. S kolekcí 2018 se bohužel nedostává do nižších řad, ale stále začíná až ve vyšší střední třídě, kterou představuje právě série 7 (7000). A na ni výrobce letos sází asi nejvíce.

Testovaný Philips 55PUS7303 s tradičně lesklou obrazovkou má úhlopříčku 140 cm (55″, 24 990 Kč) a je v rámci řady druhý nejrozměrnější. Vedle něj tu ještě najdete velikosti 109 cm (43″), 127 cm (50″) a 165 cm (65″). U všech máte možnost prodloužení záruky na 5 let (po registraci) a jak se od sebe jednotlivé výrobky kolekce 2018 liší, si můžete přečíst v samostatném článku.

K TÉMATU:

Jelikož jsme ve vyšší střední třídě, výbava televizoru by měla být na úrovni. Nicméně tu ještě nehledejte Wi-Fi ac, kompletní podporu Bluetooth či nějaký vylepšený zvuk (stále jsme u systému 2.0). Jestliže tyto vlastnosti požadujete, nebo chcete-li úhlopříčku nad 65 palců, musíte se v rámci řady 7000 posunout ještě o kousek výše a samozřejmě si také připlatit. Nicméně podpora obsahu s High Dynamic Range (vysoký dynamický rozsah), tedy HDR, která dokáže někdy až výrazně zkvalitnit podání světlých a tmavých míst ve scéně, je v rámci celé řady stejná. Firemně se jí říká HDR Plus a zahrnuje standardy HDR10 a HLG. Totéž pak nabízí i nižší řada 6 (6000).

Na závěr ještě jedna poznámka: v rámci tohoto testu se tentokráte zaměřím na funkčnost televizoru bez připojení k tržišti aplikací Google Play. Vyzkouším ho tedy pouze se základní výbavou v podobě v jaké ho zakoupíte.

Instalace tentokráte bez Google Play

Montáž podstavce je sice jednoduchá (obráceně dát nešel), ale možná si přitom povšimnete, že v přední části, kterou tvoří úzká páskovina, chybí gumy. Nakonec jsem je objevil, ale styl „dolep si sám“ mi při ceně televizoru přijde poněkud nemístný.

Před softwarovou instalací musíte nejprve spárovat dálkový ovladač, což klaplo na poprvé. Je to však nutné jen kvůli mikrofonu, protože Bluetooth je využíváno právě pro něj. Ovladač je totiž infračervený a s Bluetooth – až na zmiňovanou výjimku – nespolupracuje. Nepodporuje také Bluetooth audio, takže se dá využít jen pro příslušenství typu klávesnice či herní ovladač.

Další kroky po spárování ovladače se taktéž dají udělat poměrně svižně. Pokud tedy přeskočíte připojení k tržišti Google Play, které naštěstí pro funkci televizoru vůbec nepotřebujete.

Jestliže budete využívat bezdrátové připojení k vašemu routeru, můžete využít jak tlačítko WPS, tak verzi WPS+PIN. U ladění DVB-T/T2 jste tak překvapivě rychle a po výběru češtiny je vám chytře nabídnuto Česko, takže se nezdržujete ani zde.

Na závěr ještě povolíte HbbTV na všech kanálech a můžete – nebo nemusíte – využít i průvodce pro úpravu obrazu, zvuku a Ambilightu. Hotovo ale ještě zcela není, protože vás Android zdrží přípravou tzv. doporučení právě pro vás. To tentokráte nedoprovázela ruština, ale nakonec se objevila jediná ikona, a to upozornění na vestavěný Chromecast. Po instalaci následovala ještě rozsáhlá aktualizace televizoru, kterou jsem objevil při kontrole firmwaru a zabrala zhruba hodinu. Původně se říkalo, že Android 7 půjde už rovnou z výroby, ale podle doby trvání aktualizace to příliš nevypadalo.

A třídění naladěných kanálů? U Philipsu ho děláte pouze formou oblíbených položek a stále ho nenajdete v menu nastavení, nýbrž jen v seznamu naladěných stanic. Televizor vám ho nabídne sám a dělá se jednoduše zatržením jednotlivých stanic.

Třídění kanálů vám nabídne televizor při vstupu do seznamu naladěných stanic.

Ovládání stále stejné, vylepšení by se ale hodilo

Jak bylo řečeno, oboustranný dálkový ovladač nepracuje přes Bluetooth. Z jedné strany vidíme klasickou „dálku“, z druhé pak klávesnici QWERTY. Tlačítko OK uprostřed kurzorového kříže (jsme u tradičního ovladače) bylo v mém případě na dotek problematické a často se mi stávalo, že jsem místo OK zmáčkl šipku nahoru nebo dolů. Jinak kolem kurzorového kříže vidíme Info, vstup do kontextového menu („+“), Zpět (Return) a velmi nenápadný vstup do domovské nabídky (Home). Nejvýraznějšími tlačítky jsou tak Netflix a „letitá podivnost“ navozující dojem vyvolání všech spuštěných aplikací, což bohužel není pravda. Na tomto tlačítku je momentálně umístěna tzv. Nabídka televizoru poskytující jiný styl přístupu k funkcím jako EPG, vstupy/výstupy, nápověda či třeba nahrávky. Nic proti tomu, ale nemělo by být u chytrého televizoru nejviditelnějším tlačítkem právě Home? Nebo něco, přes co se vstupuje do chytrých funkcí? Rozložení by si už opravdu zasluhovalo upravit!

Menu nastavení ve kterém se opět nedá kolovat (to ale ani nikde jinde) vyvoláte například přes speciální tlačítko s ozubeným kolečkem a na počátku vidíte vytažené nejdůležitější funkce, jako obrazové režimy či Ambilight. Je tu ale i vstup do všech nastavení.

OK v tuneru vyvolává seznam naladěných kanálů (použít lze i speciální tlačítko List), v multimédiích pracuje jako Pause/Play. Vstup do EPG je opět trochu stranou, což eufemisticky vzato není ideální a je na úrovni tlačítek jako Nejlepší tipy či spuštění hlasového vyhledávání většinou kupodivu funkčního. Je tu ale jeden fígl, který vám EPG přivolá podstatně pohodlněji i když trochu nezvykle. Stačí totiž jen vyvolat seznam naladěných kanálů a dát šipku vlevo…

EPG bez obrazu a zvuku, sdílení obrazovky přes Chromecast

Vstup do programové nabídky EPG proběhne většinou během dvou, tří sekund a jak je u značky zvykem, data jdou buď z vysílače nebo z internetu. První volba je nastavena hned po instalaci (je pro ČR lepší) a po vstupu vidíte pořady pro osm kanálů, včetně času začátku a konce vysílání. Jakmile na jednom z pořadů zůstanete o chvíli déle, zobrazí se část podrobnějšího popisu a počet stanic se sníží, což je vidět ve fotogalerii. Kompletní popisek pak vyvoláte tlačítkem Info.

Po EPG se můžete libovolně pohybovat, stlačení OK na jakémkoli (i budoucím) pořadu vás rovnou přepne na příslušný kanál. Upozornění na pořad nastavíte barevným teletextovým tlačítkem a televizor se dokonce dokázal probudit z pohotovostního režimu.

Operační systém Android TV 7.0 už na tomto Philipsu nenabízel tradiční sdílení, nebo chcete-li zrcadlení obrazovky, ale měl zabudovaný Chromecast. LG Flex TV s Android 5 a Wi-Fi Miracast se touto cestou nenapojil, mobil Sony Xperia XZ (F8331) s Android 6.0 je už na tuto variantu připraven, takže stačilo využít funkce Odeslat. Ta dovoluje zrcadlení obrazovky právě na zařízení s podporou Google Cast. Obrazová kvalita byla navíc velice dobrá a blížila se kvalitě zdroje.

Zvláštní tlačítko navozující dojem vyvolání seznamu spuštěných aplikací používá Philips už dlouho. Bohužel na něm nabízí jen takovýto výpis funkcí.

Proměnlivá multimédia, průměrné HDR

Tradiční souborový manager dovoluje přehrát vše na jeden zátah, ale jen na rozhraní USB 3.0. Multimédia na domácí síti už takovýto luxus nenabízejí.

Zabudovaný přehrávač (jak jsem se si zmínil, test tentokráte probíhal bez stahování aplikací) si ve videu pamatuje pozici, jen nesmíte mezi tím přehrát nic jiného. Externí titulky zvládá také, ale nepovolují se na kontextovém menu, kde se jim mj. nastavuje i velikost, ale na softwarovém tlačítku na obrazovce, což je trochu schizofrenní. Zde si také případně můžete vybrat mezi jednotlivými titulky, pokud je jich k dispozici více (třeba dvoje interní a jedny externí). Tato volba však někdy zlobila na DLNA, kde externí titulky vybrat nešly a zlobilo tu také zrychlené přetáčení, což platilo i u média v rozhraní USB. Přetáčení se často pohybovalo skokově, občas jednoduše viselo na jednom místě a vůbec nereagovalo. Bylo proto nutné hlídat nikoli posun po časové liště, nýbrž číselné zobrazení času.

Formátová kompatibilita byla u videa – až na občasné potíže s H.264, zejména v rozlišení FHD a 4K –dobrá. Televizor zvládl i špičkovou Full HD nahrávku s tokem kolem 22 Mb/s, s jistým zaváháním (překreslování u rychlého pohybu) přehrál i nahrávku z britské BBC (8,5 Mb/s, H.264, TS). Drobné potíže jsem zaznamenal i u H.265/HEVC, kde televizoru, resp. internímu přehrávači, některé ukázky jednoduše neseděly. Zvuk v DTS HD Master Audio skutečně podporován byl.

Obsah s technologií HDR televizor slušně zahlásí, obrazové podání bylo však na můj vkus (a pro mé oči) nastaveno příliš jemně a méně výrazně. Detaily by tak podle mého názoru mohly být viditelné lépe.

Přehrávání fotografií je, co do formátové podpory, vynikající a Philips zvládl i 3D snímky v MPO, jako 2D JPG, dále pracoval GIF, PNG i BMP, TIF však nikoli.

Asi největší potíže byly u hudby, kde vedle standardních a bezproblémových nahrávek ve formátech WAV, MP3 a WMA zlobilo přehrávání bezztrátového FLAC, včetně verzí s „lepším“ vzorkováním. V některých případech to šlo až tak daleko, že souborový manager přehrávání opustil a vrátil se do televizního tuneru.

Vyplatí se?

U příjmu zejména veřejnoprávního multiplexu DVB-T2 jsem pozoroval jen minimum výpadků (bydlím v místě, kde jsou s ním zatím potíže) i když stejně jako u testu předchozích přístrojů nemohu, vzhledem k nově vybudované síti, říci, zda je běžné či neobvyklé. Potěšil ale překvapivě spolehlivý Android i když je otázkou, zda se na situaci kladně nepodepsal způsob testování, tedy absence instalace jakýchkoli nových aplikací. Podívejme se ale na Philips 55PUS7303 ještě trochu jinou optikou. Nedávno jsem totiž testoval nižší model 55PUS6703 z řady 6000 s novým uživatelským rozhraním Saphi a cenou 20 990 Kč. Otázkou, která se tak nabídla sama je to, zda má smysl připlatit si za sedmičkový stroj s obrazovým procesorem P5. Vyšší model s Androidem je navíc o pouhé čtyři tisíce korun dražší, rozdíly ve vlastnostech, v kvalitě obrazu či v resamplování však byly daleko vyšší, takže odpověď byla nakonec velice jednoduchá a zní: rozhodně si připlaťte, protože za takovéto situace nemá smysl 55PUS6703 kupovat. Tento televizor vedle sedmičkového konkurenta z vlastní stáje – a při daném rozdílu v ceně – nemůže obstát i když rozhraní Saphi působí velice dobře.

Hodnocení

  • PRO: překvapivě spolehlivý Android, bezproblémové HbbTV, energeticky úsporný, dálkový ovladač s QWERTY částí, ale…
  • PROTI: …s problematickým tlačítkem OK, potíže s multimédii (zabudované přehrávače), Bluetooth nepodporuje audio

Štítky