Televizor LG 43LK6100PLB nabízí překvapivé vlastnosti, ale v základu také horší ovládání

Vzhledem k ceně výtečně vybavený a u CRA pro příjem DVB-T2 certifikovaný model patří do skupiny několika málo výrobků napříč značkami, které mají zvládat obsah s technologií HDR. Najdete v něm ale kupodivu i Bluetooth.

LG má letošní kolekci televizorů rozdělenu do čtyř kategorií: Full HD, UHD 4K, Super UHD 4K a OLED. Testovaný model s klasicky lesklou obrazovkou patří do základní skupiny, tedy mezi televizory s rozlišením Full HD. Vedle toho je ale také „chytrý“ s obvyklými aplikacemi LG, přístupem na domácí síť či HbbTV. V nabídce je ve třech velikostech, 81, 109 a 124 cm, a právě tu prostřední jsem dostal na vyzkoušení. Pojďme se tedy podívat, co za 10 990 Kč vlastně dostanete.

Na rozdíl od nižšího modelu z řady 5100 (LG 43LK5100PLA), který je tak říkajíc „základní hloupý“, je už k dispozici operační systém WebOS, letos pojmenovaný „WebOS Smart TV“. Můžete tak využít řady aplikací, včetně HBO GO či Voyo, připojit k televizoru klávesnici a myš (vyzkoušel jsem Logitech K400 Plus TV), nebo třeba sáhnout po multimédiích přes domácí síť. Příjemný je také zvuk v DTS, ale největším překvapením je podpora obsahu s technologií HDR (High Dynamic Range – vysoký dynamický rozsah) v podobě standardů HDR10 a HLG. Toho jsme se minulý rok u tohoto rozlišení vůbec nedočkali a u LG ji neměl dokonce Full HD OLED televizor LG 55EG9A7V.

Co tu naopak není, ale rozhodně by to bylo zapotřebí, je tzv. magický ovladač nyní ve verzi AN-MR18BA. Na něj je televizor připraven, takže ho stačí dokoupit, což se určitě vyplatí, protože ovládání bez něj není právě ideální. Co si už ale nekoupíte, je chybějící SCART a také sluchátkový výstup.

Instalace na jednu stranu rychlejší, na stranu druhou vyžaduje pozornost

Instalace určitě zrychlila. Animační videa s „ptákem fazolákem“ jsou omezena na minimum, což je jen dobře a ladění je důkladné, nebo chcete-li pomalejší, Wi-Fi po zadání hesla okamžitě naběhla (tlačítko WPS k dispozici nebylo, ale později se na něj už dostanete) a nejvíce času tak zabere odklepnutí všelijakých „papírů“ a také to, že jednou máte předvýběr položky udělaný a jindy nikoli. Instalaci se tak vyplatí pozorně sledovat.

Kovovo-plastový podstavec má dvoje druhy šroubů, ale nespletete si je. Pozor dejte jen na to, že gumy jsou jen někde a alespoň v mém případě chyběly na dvou místech. Vše ale bez potíží pasovalo a i kvalita továrního zpracování byla jinak velmi dobrá.

Při snaze na závěr setřídit naladění kanály jsem neuspěl, protože televizor nereagoval na volbu k jejich přesunutí. Na drobné chybky ve firmwaru jsem ale narážel i jinde. S touto výjimkou to není nic, co by nějak ovlivňovalo fungování televizorů a jednalo se v podstatě jen o maličkosti.

S televizorem standardně dodávaný kompaktní dálkový ovladač LG AKB75375608, který vidíte na snímku, jde nahradit tzv. magickým ovladačem. S ním se vám televizor bude řídit podstatně lépe, protože menu jsou uzpůsobena právě pro něj. Jinak se dost „nacvakáte“.

Ovládání někdy drhne

Operační systém WebOS, resp. jeho uživatelské rozhraní, má tak trochu komplikovanou pozici. Musí jít totiž řídit běžným ovladačem (jiné se k nižším modelům standardně nedodávají) i když je podle mého jasně vidět, že rozhraní je vystavěno pro ten pohybový, tak zvaně „magický“. V ovládání tak panuje lehká schizofrenie daná tím, že někdy jde v nabídkách kolovat a jindy nikoli, protože je například v některých částech menu nastavení použita – dlužno říci že zcela zbytečně – speciální ikona návratu na vyšší úroveň. V jiných případech zase máte část nabídky třeba v pravém horním rohu a i když je doplněna barevnými teletextovými tlačítky v mém případě často nebyly na dané verzi firmwaru funkční. Někdy také bylo zapotřebí zmáčknout tlačítko ovladače dvakrát i když v něm zjevně problém nebyl. Přimlouval bych se tedy nejen za odstranění pochybení, ale zejména za revizi stylu ovládání. Nebo vše vyřešit tak, že se bude ke všem televizorům s WebOS dodávat zmiňovaný pohybový ovladač, který je skutečně výtečný.

Nebo alespoň minulý rok byl.

Pokud jde o multimédia, na kompaktnějším dálkovém ovladači najdete většinu potřebných tlačítek, další jsou na obrazovce v rámci softwarového ovládání, které zahrnuje například i práci s externími titulky, která je však trochu komplikovanější.

Softwarové ovládání vyvoláte stlačením OK, které v tuneru ukáže nabídku s volbami typu nahrávky či jazyk titulků. Informace o kanálu pak najdete na tlačítku Info, seznam naladěných stanic uvidíte přes List. Jen někdy chvíli trvá, než se nashromáždí doplňkové informace, což je znát i v EPG.

Nad OK najdete Return a Exit, za povšimnutí ještě stojí drobné tlačítko domečku pro vyvolání domovské nabídky, včetně chytrých funkcí. Bohužel je však utopeno mezi rozměrnějšími tlačítky pro Netflix a Amazon. EPG je jako obvykle poněkud stranou a zbývající místo u kurzorového kříže – světe div se – zaujalo jedno tlačítko pro teletext a druhé pro vyvolání informací z teletextu!

I když mám pocit, jakoby si z nás nějaký designér (a šéf, který mu to schválil) vystřelil, horší je to, že se tlačítka obtížně nahmatávají poslepu. Výstupky má totiž jen hlasitost a postupná volba kanálů, OK nikoli…

EPG je elegantní a s řadou funkcí. Patří však k těm pomalejším.

Pomalejší EPG, výtečné chytré funkce, bezproblémové HbbTV

Po programové nabídce se můžete volně pohybovat, na kanál se přepnete – do náhledového okénka – po stlačení OK buď na aktuálním pořadu nebo na jménu stanice. Někdy se ale v tomto okamžiku objevil i celoobrazovkový náhled kanálu a EPG bylo ukončeno. I zde tak byl vidět neusazený firmware.

Data se stahují po vstupu na multiplex a zobrazit můžete až deset stanic. Velikost písma je částečně upravitelná.

EPG by bylo opravdu výborné, kdyby nebylo poměrně pomalého náběhu se zvukovým výpadkem a někdy i se dvěma. Naopak velmi příjemné je to, že pokud zadáte upozornění, televizor se dokáže probudit z pohotovostního režimu.

Přes tlačítko domečku vyvoláte nejen chytré funkce, ale například i nápovědu, která je jinak vzorně u snad každé položky menu nastavení. Nabídka, která se na Home objeví, je lehce upravitelná, takže si některé ikony aplikací můžete vymazat a jiné přesunout. Tohle mnoho výrobců nenabízí.

Lokalizovaných aplikací je hned několik. Vyzkoušel jsem Voyo, které fungovalo bez potíží a dokonce šla (částečně) využít i klávesnice Logitech K400 Plus TV, a to nejen za provozu, ale i při přihlašování. Bez problémů pak fungovala její dotyková destička pro práci s kurzorem a dlužno říci, že fungovala prakticky všude, a to i v tuneru. V tomto okamžiku bylo vidět, že ovládání WebOS je hned o třídu lepší.

HBO GO taktéž pracovalo v pořádku a i když aplikace ještě nebyla modernizovaná, například na přehrávání ukončené na jiném zařízení bylo správně navazováno. Jen úvodní softwarová klávesnice pro přihlašování nepůsobila přehledným dojmem a s výjimkou dotykové destičky nešlo Logitech K400 Plus TV použít.

Všechny zmiňované aplikace, včetně Youtube, se musely před spuštěním aktualizovat. Youtube se opět ukázalo v zářném světle a po aktualizaci si aplikace bez dotazu aktivovala funkci zapnutí TV přes Wi-Fi síť, což sebou nese vyšší spotřebu.

Alespoň na to ale tentokráte upozornila…

S HbbTV nebyl u hlavních provozovatelů, včetně FTV Prima, problém a tak se podívejme na funkci sdílení obrazovky, kterou jsem vyzkoušel se Sony Xperia XZ (F8331) se systémem Android 6.0 a LG Flex 2 (LG-H955) s Androidem 5.1. V obou případech spojení tak říkajíc klaplo na první dobrou a ani Sony nemělo problém připojit se přes Wi-Fi Miracast.

Televizor také nabízí Bluetooth Audio, ale to není určeno k propojení s externím reprosystémem, nýbrž pro to, aby mohl napojený mobilní telefon využívat jeho reproduktorů. Potíže s propojením nebyly žádné, ale od podání audia žádné velké zázraky nečekejte. Zvuk je tu spíše typicky televizní.

Správce souborů je výborný a byl by ještě lepší, kdyby se ve výpisu dalo rozumněji pohybovat.

Většinou výtečná multimédia, a to i přes DLNA

Správce souborů se jako jeden z mála dá přepnout i do přehlednějšího textového náhledu a patří k tomu nejlepšímu, co dnes můžete u televizorů vidět i přesto, že by se trochu sofistikovanější pohyb nejen po ikonovém, ale i textovém náhledu hodil.

Formátová kompatibilita (přes USB) je u fotografií jen základní (JPG a PNG), u muziky je to už výrazně lepší, ale je tu i zvláštní přístup k přehrávání opět šitý na míru „magickému“ ovladači. Skladba se totiž objeví jako malý náhled přes správce souborů. Například ukončit přehrávání tak vyžaduje s tradičním ovladačem trochu „cvakání“ navíc.

A co se přehrálo?

Výborný byl FLAC, včetně DTS a skladeb s vyšší a vysokou vzorkovací frekvencí, nechybělo ale ani běžné MP3, WMA a WAV.

S kompatibilitou na tom bylo nejlépe video. Bez potíží byl zvládnut čistý MPEG-4, H.264 i HEVC, přehrál se záznam z BBC s tokem přes 8 Mb/s (TS, H.264, Full HD) a profesionální nahrávka z kamery s datovým tokem přes 20 Mb/s. K mému překvapení ale televizor zvládl i zvuk v DTS-HD Master Audio a poradil si také, vedle nejnovějších MKV, i se starými videi v DivX a XviD, což je dnes u současných televizorů spíše ojedinělé.

Multimédia nepřehrajete na jeden záběr, ale musíte si vybrat buď „foto a video“ nebo hudbu. Nabídka pro změnu typu multimédií v konkrétní části chybí, ale nebyl problém ji změnit přímo přes tlačítko domečku.

Vynikající bylo i přehrávání přes domácí síť s multimediálním serverem Synology DiskStation DS414j a Wi-Fi směrovačem (routerem) TP-Link Archer C9. V tomto okamžiku jsou podporovány nejen externí titulky, ale můžete jim i nastavit znakovou sadu či přímo jazyk, a také velikost a barvu. Vše zůstávalo při přehrávání dalšího souboru zachováno, jen jazyk titulků se z neznámých důvodů neustále přepínal na japonštinu.

Při přerušení přehrávání si televizor opět pamatuje pozici ve videu, a to i po odskoku do tuneru. Kompatibilita byla v podstatě stejná, jako u USB média.

A obsah s HDR? Bohužel nemám žádný testovací soubor s rozlišením Full HD a žádný solidní jsem ani nenašel. HDR jsem tedy nevyzkoušel, televizor, jak je obvyklé, rozlišení 4K nepřehraje.

Domovská nabídka hned po instalaci televizoru. Pořadí ikon si můžete upravit, můžete ale také některé vymazat.

Výborná výbava, slabší ovládání, ale dá se s tím něco dělat…

Pokud přežijete překvapení, že v roce 2018 je teletext důležitější než EPG a další funkce, televizor vás už jenom příjemně překvapí. Tedy až na trochu zvláštní ovládání, které můžete z větší, možná i z velké části potlačit zakoupením tzv. magického ovladače LG AN-MR18BA. Ten přijde na 1190 Kč a je určen pro přístroje se stávajícím WebOS Smart TV a předchozí verzí WebOS 3.5. Určitě se vyplatí a i když si ho přičtete k ceně televizoru, pořád bude představovat velmi dobrou nabídku. Připravte se ale na to, že i když je výbava excelentní a za danou cenu zcela nezvyklá, obraz už ceně odpovídá a překreslování často vidíte při rychlejším pohybu či švenku kamery (také poměrně rychle vadne se snižujícím se datovým tokem a rozlišením). Vedle výbavy ale LG 43LK6100PLB potěší i výtečnými multimédii (až na fotografie), včetně těch přes DLNA, což je pro mnohé ještě důležitější. O kolika televizorech nejen v této cenové relaci to v současnosti můžete říci?

Hodnocení

  • PRO: excelentní výbava, výtečná kombinace cena/výkon, podpora HDR (nezkoušeno), vynikající práce se síťovými multimédií (DLNA), upravitelné prostředí např. na tlačítku Home či ve správci souborů
  • PROTI: někdy potíže s ovládáním a zvláštní rozložení tlačítek dálkového ovladače, zatím ne zcela dotažený firmware, pomalejší EPG

Vstup do Diskuse

Napsat komentář