Televizor LG 55UK7550 nabízí výbornou výbavu, solidní obraz i nevtíravé barvy

Máme tu zástupce vyšší střední třídy jehož obrazovka už pracuje s nanotechnologií, nicméně stále ještě jsme u 8 bitových barev a panelu s frekvencí 50 Hz. Tím se tento model jasně odlišuje od nižších a také od propracovanějších výrobků řad Super UHD.

Na počátku srpna testovaný televizor LG 43LK6100PLB z řady 6000 (6) vynikal především excelentní výbavou, podporou HDR (i přes rozlišení Full HD) a dobrou kombinací cena/výkon. Svá omezení měl především v ovládání (pohybový ovladač, který už je u UK7550 v ceně, je nutné dokoupit) a také se nehodil na sledování typicky sportovních přenosů. O jedničku vyšší řada 7000 (7), která je už s rozlišením Ultra HD (4K), se s 6000 pochopitelně přímo srovnávat nedá, ale na rozdíly se sluší poukázat.

LG 55UK755 s obrazovkou a rozlišením 4K patří k televizorům certifikovaným u Českých Radiokomunikací pro příjem nového zemského DVB-T2/HEVC. Jeho výbava je v podstatě stejná, jako u řady 6 s tím, že se liší kvalitnějším i když klasicky lesklým panelem typu IPS. Oproti dražším modelům musíte oželet zejména podporu 10bitových barev, obecně vzato také chybí výstup na sluchátka, SCART a hlavně USB 3.0, které letos u LG najdete až od Super UHD. Ti, kteří mají zájem o připojení televizoru k domácímu A/V řetězci upozorňuji, že televizor disponuje pouze optickým digitálním audio výstupem a analogový chybí, což u televizorů vídáme stále častěji.

Z další výbavy potěší Bluetooth Audio a rychlá Wi-Fi „ac“ pracující i na 5 GHz, což se v husté zástavbě hodí.

ČTĚTE TAKÉ: LG 43LK6100PLB: překvapivé vlastnosti, ale v základu také horší ovládání

Rychlejší instalace, řazení více kanálů najednou

Podstavec je opět plastovo-kovový, plasty jsou však na pohled kvalitnější než u řady šest. Vše do sebe také bezproblémově pasuje.

Instalace je průhledná a svižnější než dříve a zdá se, že LG letos skutečně omezilo nesmyslné animace. Jen pokud se budete k internetu připojovat přes Wi-Fi, bude nutné zadat heslo, protože tlačítko WPS chybělo. Pokud se vám do toho nechce, klidně tento krok přeskočte. V menu ho už totiž najdete.

Problematická byla během instalace práce s pohybovým ovladačem, protože kurzor někdy samovolně ujížděl. Během testu jsem už ale na žádné problémy nenarazil.

Po naladění všech dostupných sítí, včetně dvou přechodových pro DVB-T2, si můžete stanice setřídit, což se dělá v menu nastavení v části Kanály nebo volbu uvidíte i přímo v EPG zde nazývaném Guide. Příslušnou stanici si nejprve vyberete, a to jednu nebo více (!), a poté je přesunete šipkovými tlačítky na novou pozici. Díky pohybovému ovladači je to snadné a hlavně svižné.

S „magickým ovladačem“ jde všechno lépe, využít můžete i mobilní aplikaci

Jak jsem se už zmiňoval, na rozdíl od dříve testovaného modelu řady 6000 má už LG 55UK7550 pohybový ovladač v základní výbavě (fotografie je v úvodní galerii). Práce s televizorem je tudíž znatelně pohodovější, operativnější a někdy i rychlejší. Pokud nemáte věcičky tohoto typu rádi, uvědomte si v souvislosti s ovládáním současných televizorů LG jednu věc: uživatelské rozhraní je vystavěno právě pro pohybový, „magický“ ovladač. A i když se můžeme dohadovat, zda to LG přehnalo či nikoli, bez něj nemá ovládání televizoru tah na bránu. S ním se jakoby zázrakem promění a je nesrovnatelně lepší i když jsem v některých případech cítil potřebu kurzor vypnout (to když se samovolně objevil na obrazovce). To se však akurátně udělat nedá i když často funguje stlačení jedné ze šipkových kláves. Vždy to ale nejde, takže by se vyhrazené tlačítko opravdu hodilo.

U ovládání tu a tam také narazíte na nekonzistentnost přístupu například kvůli tomu, že někdy jde v nabídkách kolovat, většinou ale nikoli. Možná se vám – stejně jako mě – nebude líbit stranou umístěné tlačítko List pro vyvolání naladěných kanálů (OK to nejde). Stěžovat si nejspíše nebudete v multimédiích, kde jde správce souborů přepnout do jakéhosi textového režimu, který je přehlednější než ikonový. Na druhou stranu se v něm nepřepnete do hudby (viz foto níže) a je to třeba dělat přes Home. Nesmíte se také nechat odradit některými názvy ikon, protože třeba změna náhledu mezi Filtry nepatří.

Vedle pohybového ovladače můžete k řízení televizoru využít i mobilní aplikace (foto je výše), která je ke stažení z tržiště Googlu. Je jich tam několik, mě fungovalo „LG TV Plus“, která také správně identifikovala přístroj i verzi WebOS. Příjemné na ní je i to, že pracuje znatelně rychleji než dříve, někdy však byly potíže s jejím automatickým napojením na televizor po zapnutí mobilu.

Stanice můžete filtrovat podle řady parametrů.

Pomalejší EPG, řada kvalitních chytrých funkcí

U programové nabídky počítejte často s několikasekundovým náběhem doprovázeným krátkým výpadkem audia. To je bohužel současná realita u většiny výrobců televizorů.

Po EPG, jehož nabídka se pro pozemní kanály někdy stahovala na pozadí a jindy nikoli, se můžete volně pohybovat a můžete si také regulovat počet kanálů pro které pořady vidíte. Jde dokonce vypnout obrazový náhled, takže je v chodu pouze zvuk. I bez toho jich ale vidíte plných deset…

Co WebOS chybí na rychlosti práce, nahrazuje variabilitou na kterou jen tak nenarazíte. Zvýraznit by však zasluhovaly některé prvky, typicky zobrazení času počátku a konce pořadu. Ty jsou v základu velmi nenápadné, a jestliže vypnete obrazový náhled aktuálního kanálu, neuvidíte je vůbec.

Z EPG můžete také nahrávat nebo si pro vybraný pořad zadat upozornění. Televizor se následně probudí z pohotovostního režimu, což je dnes ojedinělé.

Do aplikací a dalších funkcí vstupujete přes tlačítko domečku (Home). Vedle obvyklého Youtube jsem tu vyzkoušel zejména placené služby HBO GO a Voyo. Ve všech třech případech však bylo nejprve nutné aplikace aktualizovat, i když televizor sám aktualizaci firmwaru nevyžadoval. Youtube bohužel opět potvrdilo svou problematičnost a samo si zapnulo funkci probuzení televizoru po Wi-Fi. Naštěstí to alespoň oznámilo, takže si ji zase můžete vypnout (televizor mj. spotřebovává více energie). A když jsem u Youtube, aplikace už následně žádné větší potíže nevykazovala a LG navíc stále solidně funguje i hlasové vyhledávání v češtině.

LG sice už verzi WebOS neudává, v menu na ni ale narazíte.

U HBO GO stačilo, jako obvykle, pro zprovoznění zadat tzv. TV PIN. Připojení je tedy dílem okamžiku. Při práci se softwarovou klávesnicí, která je poněkud primitivnější, šlo s výhodou využít i kurzoru pohybového ovladače. Vyzkoušel jsem přehrání několika pořadů a vše se zdálo být v pořádku. Potíže většinou dělala jen funkce naposledy přehrávaných videí, což je dáno nejspíše jen tím, že LG stále používá starší verzi aplikace.

I v případě videotéky Voyo šlo při zadání přístupových údajů použít kurzoru, a to s jedinou výjimkou – nešlo se přepnout do pole hesla. Jinak ovládání většinou pracovalo správně a přehrávání bylo bezchybné. Jen jednou se objevil požadavek na další aktualizaci aplikace. Voyo však pracovalo i po jejím odmítnutí.

Funkce HbbTV byla na televizních kanálech, typu ČT, FTV Prima, Seznam.cz TV či Kinosvět, bezproblémová a pokud to aplikace umožňovala, šla například změnit i kvalita videa. V této souvislosti jsem však narazil na jeden ovládací problém. Jestliže jsem totiž, a týkalo se to všech výše uvedených stanic, v průběhu přehrávání pořadu pohnul kolečkem dálkového ovladače, HbbTV se okamžitě přerušilo a byl změněn kanál.

Sdílení obrazovky z mobilu jsem jako obvykle zkoušel se dvěma přístroji – LG Flex 2 s Android 5.1.1 a Sony Xperia XZ se systémem Android 6.0. Na televizoru stačilo kliknout na ikonu Screen Share a v případě LG Flex 2 spustit Wi-Fi Miracast. Připojení proběhlo okamžitě a ani v průběhu zkoušení nedělalo potíže. U Sony Xperia XZ už máte na výběr mezi dvěma možnostmi: buď zrcadlením na zařízení s podporou Google Cast, což není případ této TV (LG sází na Miracast a Intel WiDi), nebo přes funkci rovnou nazvanou Zrcadlení obrazovky. Ta spustí krátkého průvodce a pokud nalezne televizor, zobrazí volbu pro připojení. U Xperia XZ provedení této funkce často trvá trochu déle, což byl i tento případ. Nakonec jsem se ale připojil a při krátkém zkoušení vše fungovalo jak mělo.

Co se týče inzerovaného Bluetooth, to se – stejně jako u LG 43LK6100PLB – týká jen napojení mobilního telefonu a následného zvukového výstupu. Použít ho naopak, tedy jako výstup z televizoru na externí reproduktory (reproduktor), už nejde.

Ikonový náhled a volba Filtry, což není právě nejšťastnější pojmenování. Při výpisu seznamu, jsou položky na výšku, takže je vše přehlednější. Jak vidíte, přepnout se na hudbu tímto způsobem nejde.

Pohodová videa nejen přes DLNA

Síťová multimédia (jsou včetně externích titulků) má LG letos zřejmě výborná. Zatím ale soudím jen podle dvou zapůjčených modelů. V každém případě je tu kvalitní správce souborů přepnutelný i do přehlednějšího náhledu à la text ve kterém zmizí rozměrné ikony. Kdyby zároveň ještě vypsal více položek na stránku a měl trochu sofistikovanější pohyb v nabídce, byl by ještě lepší.

Formátová kompatibilita je v multimédiích zřejmě zcela stejná jako u LG 43LK6100PLB (alespoň podle mých testovacích souborů), takže vás odkazuji tam. Testovací videa v rozlišení Ultra HD (4K) byla většinou přehrávána výborně, občas jsem ale narazil na drobná škobrtnutí typu kraťounké pozastavení přehrávání či nějaký ten artefakt uprostřed videa. Tohle se bohužel při USB 2.0 stává.

Co se týče obsahu s technologií HDR (High Dynamic Range – vysoký dynamický rozsah) vyzkoušel jsem ho u standardu HDR 10 a televizor ho krátce oznámí ikonou v pravém horním rohu, což někdy překryje hlášení. Podání detailů ve snímcích bylo na můj vkus možná až příliš jemné, rozdíl mezi SDR a HDR však byl poměrně dobře patrný.

Všestranně upravitelná nabídka na tlačítku Home. Takhle to bohužel dělá málokterý výrobce televizorů.

Slušná práce ve vyšším středu nabídky

I když je výbava i multimediální kompatibilita podobná, jako u Full HD televizoru LG 43LK6100PLB rozdíly tu přece jen jsou. A netýkají se jen rozlišení obrazovky či zvuku, který je opět vcelku standardní a někdy až ploše televizní. Jsou především v obrazu. Rychlý pohyb či švenk kamery už televizoru nedělá takový problém, při vyšším a vysokém datovém toku je dokonce pomalu výborný. LG 55UK7550PLA také překvapivě dobře udrží obraz i při nižším toku či rozlišení, ale tady jsou už znát jeho hranice. Pokud televizoru zajistíte kvalitnější signál, budete myslím za danou cenu spokojeni, a to i s barevným podáním, které je docela uměřené a nikoli přehnaně živé, jak jsme bohužel dnes často svědky. Za cenu pod 30 000 Kč tak dostanete solidní přístroj s usazeným firmwarem, který v průběhu testu nevykazoval žádné větší potíže i když pár námětů k vylepšení by se našlo. Díky pohybovému ovladači je práce s televizorem výrazně lepší i když by si už výrobce mohl udělat v uživatelském rozhraní pořádek. Při příjmu DVB-T/T2 bylo vidět, že televizor dělá co může, aby ho podal co nejlépe, ale ne vždy se mu to daří, což je znát i při resamplování z nižšího a nízkého rozlišení. Možná také tu a tam narazíte na trochu pomalejší reakce projevující se nejen u EPG, ale kupříkladu i tehdy, když přehráváte obsah s HDR a chcete vyvolat menu nastavení. Nenarazil jsem však na situaci, kdy by to trvalo nějak dlouho a asi nejméně příjemné je to právě v programové nabídce, kterou nejspíše většina z nás využívá nejčastěji. Tady to výrobce nahrazuje variabilitou EPG stejně, jako některé jiné nedostatky nahrazuje výbornou výbavou (až na chybějící USB 3.0), řadou lokálních aplikací a částečně upravitelným uživatelským prostředím. To patří k těm nejpříjemnějším vlastnostem televizoru.

Hodnocení

PRO: obrazovka IPS, excelentní výbava, výtečná práce se síťovými multimédií (DLNA), upravitelné prostředí např. na tlačítku Home či ve správci souborů, třídění i více naladěných kanálů současně, při zadání upozornění v EPG se televizor probudí z pohotovostního režimu

PROTI: EPG s výpadkem zvuku a trochu pomalejší, chybí USB 3.0, přes Bluetooth nejdou napojit reproduktory

Vstup do Diskuse

Napsat komentář