Přijímačů do dvou tisíc korun vybavených mechanikou přístupové karty na českém trhu moc není. Podívejme se na jeden z nich s někdy až unikátními vlastnostmi.

Přístroj s čipovou sadou Ali 3626 přijde na 1149 Kč a je to znát už na jeho balení a dodávce s obsáhlým papírovým manuálem v češtině a slovenštině, který ovšem nevysvětluje vše, co by mohl.

Impulse je kovový a na spodní straně vidíte velmi výrazné gumy od 3M dovolující jeho přilepení za televizor. V krabici pak ještě najdete externí infračidlo pro dálkový ovladač, takže je možná skrytá instalace set-top boxu.

Amiko Impulse T2/C se vedle štěrbiny pro přístupovou kartu systému Conax (umístěna je zcela nenápadně z čela) vymyká i svou koncepcí a od většiny se liší i tím, že vedle DVB-T/T2/HEVC má i kabelový tuner. A hlavně žádná tlačítka na čelním panelu a na boku umístěnou dvojici rozhraní USB. Na zadní straně pak mimo jiné vidíte SCART a HDMI, na dalším z boků připojení zmiňovaného infračidla.

Vyzkoušet přístupovou kartu dnes nejde a nejde ani říci, zda bude kompatibilní s některým z budoucích systému, které se (snad) objeví. Takže se spokojme s konstatováním, že tu prostě je, že jde o systém Conax a jde o štěrbinu přímo pro kartu a nikoli univerzálnější mechaniku PCMCI (CI+).

ČTĚTE TAKÉ:

 

Výborné balení, slušné třídění kanálů

I když jde o set-top box vyšší třídy instalace je poněkud jednodušší. Na výběr je pouze země a napájení antény. K dispozici tak nedostanete ani výběr jazyk menu, jeho úpravu (čeština nechybí) si musíte udělat dodatečně sami stejně, jako případné další věci, včetně napojení na internet. Už v tomto okamžiku narazíte na specialitky v ovládání. Není tu totiž například žádná položka menu spouštějící automatické ladění a je třeba zmáčknout červené teletextové tlačítko, což ale není příliš zřejmé ani z nápovědy na obrazovce. Instalace se navíc odehrává v satelitním duchu (zřejmě se používá obdobný firmware) a spuštění automatického ladění je… „Hladání na slep…“ (zřejmě na slepo) a manuální ladění je „Upravit TP“. Papírové příručky při instalaci příliš nepomohou a jsou také určeny pro celou řadu set-top boxů Amiko.

Při výstupu na Full HD plazmu Panasonic VT20 si set-top box na HDMI zvolil režim 1080i, ale přestavení na progresivní je jednoduché.

Výpis naladěných kanálů můžete mít v jednom, dvou nebo třech sloupcích.

Při ladění kanálů set-top box na automatický režim nenašel multiplex České televize na DVB-T2 a bylo třeba ho doladit manuálně. Při opakovaných laděních se stanice ČT už vždy našly. Dnes má ale multiplex ČT potíže s celou řadou přístrojů. Mimochodem zajímavé je, že set-top box všechny nalezené kanály označil jako HD, což bylo vidět po zmáčknutí OK vyvolávajícím seznam.

Amiko nalezené stanice ukládá do dvou seznamů (rozhlas/TV) vždy od čísla jedna, jejich setřídění najdete na tlačítku Menu a můžete řadit buď přes oblíbené položky, nebo fyzickým přesunem vybrané stanice. A stanice jde také přeskočit nebo mazat.

Menu nastavení je výborně ovladatelné a nejen kvůli kolování. Jen si musíte uvědomit, že tlačítko Menu pracuje i jako Zpět, posune vás tedy v menu o úroveň výše. Na ovladači to ovšem není naznačeno a Recall slouží k návratu na předposlední kanál.

Ovládání místy své, výborné menu i rozložení dálkového ovladače

Ovládání, resp. menu se vymyká všemu, co jsme viděli, takže tu máme druhý Technisat trochu jinak a počítejte také s neúplnou lokalizací do češtiny. Například změna hlasitosti má samostatná tlačítka, ale dá se také využít kurzorových šipek. Postupná volba kanálů už samostatná tlačítka nemá (zastupují je kurzorové šipky) a místo nich jsou tu Page Up/Down, tedy o stránku dolů nebo nahoru. A pokud si na ně zvyknete, využijete je například v EPG a seznamu kanálů pro posun o celou obrazovku.

Menu nastavení je na první úrovni ikonové, jak vidíte na snímku výše, na dalších textové a kolovat se dá všude. A také například poslední volba na prvním řádku správně přejede na první volbu na druhém řádku a na tohle se moc nedbá ani u TV. Voleb je v menu spousta a některé jsou hodně překvapivé a lze třeba nastavit do kolika sloupců se bude vypisovat seznam kanálů. Na stranu druhou zase chybí tlačítko pro přímý vstup do přehrávání multimédií a je tu tlačítko pro správné odpojení USB flash.

Kolem OK jsou soustředěna základní tlačítka jako Menu (menu nastavení a zároveň Zpět), Exit, Info a EPG. V tomto ohledu určitě panuje spokojenost a spokojeni budou i ti, kteří pro výběr stanic často sahají po numerické části ovladače. Tohle má Amiko vyřešeno lépe, než celá řada set-top boxů pod i kolem tisíce korun.

OK v tuneru střelhbitě vyvolá seznam kanálů, v multimédiích přes USB (jiná tu nejsou) pak zobrazení časové osy po které se můžete skokově pohybovat. Softwarová tlačítka na obrazovce tu nejsou, OK jako Play/Pause nefunguje. Ovládání multimédií je tak s výjimkou šipkových tlačítek (skok po zmiňované ose) závislé jen na vyhrazených tlačítkách dálkového ovladače a těch je jich více než dost, protože i Play a Pause jsou samostatné. A protože obě tlačítka nejsou vedle sebe, jedno druhé nezastupuje a zároveň jsou ještě miniaturní, nebude práce s nimi dobře automatizovatelná, resp. nejspíše nepůjdou nahmátnout po slepu. Počítejte rovněž s tím, že dálkový ovladač je třeba zaměřovat na set-top box trochu přesněji, citlivější na to byl v obou rovinách. Není to ale nic tragického.

Bleskurychlé EPG, překvapivé nahrávání

Programová nabídka je s obrazem a zvukem, zvuk se při vstupu ani při odchodu nepřeruší a EPG nabíhá hodně rychle. Po EPG se můžete volně pohybovat (jakýkoli náhled), pokud se stalo, že programová nabídka nebyla stažena, stačilo na dané stanici zmáčknout OK, kanál naběhl na pozadí a vzápětí se také stáhly pořady.

K dispozici jsou tři náhledy (viz foto), do dalšího se dostanete jednak z menu nastavení a jednak přímo z EPG přes Možnosti. Výborné je, že si na dané verzi firmwaru Amiko pamatovalo, který byl zobrazen naposledy a obnovilo ho, a to i po vypnutí a opětovném zapnutí set-top boxu.

Jestliže si v EPG zadáte nahrávání, objeví se hlášení že byl přidán časovač. Pokud chcete upravit dobu záznamu, musíte vstoupit do seznamu časovačů, kterých je až 20, a jde to i rovnou z programové nabídky.

V průběhu nahrávání například EPG nevyvoláte, seznam kanálů pak má zvýrazněné ty, na které se můžete přepnout. Jak je zvykem, jde to jen v rámci daného multiplexu, protože jsme u jednotunerového osazení.

Pro nahrávání jde v menu nastavení zvolit formát (TS, TP, PS) a ve stejné nabídce také můžete povolit TimeShift, který byl po instalaci vypnutý. Nahrávky se následně ukládají do adresáře ALIDVRS2 a dalších podadresářů, vždy jeden pro každý záznam a v případě systému NTFS, který byl pro nahrávání použit, Amiko ze skoro tří hodinové nahrávky na ČT sport HD vytvořilo dva soubory s velikosti 3,81 GB (4 096 414 720 bajtů) a jeden menší plus pomocný soubor info3.dvr. Neuloží tedy záznam do jediného souboru, což je škoda.

Menu nastavení nahrávání a tři možné formáty záznamu.

Záznamy jsou označeny à la „[TS]2020-03-07.15.31.01-CT sport HD T2-19“ a jak vidíte, jméno pořadu tu není, což je ale v podstatě druhá a poslední výtka. V oblasti nahrávání toho totiž set-top box umí více než dost. Z jednoho multiplexu dokonce můžete nahrávat dva pořady a na třetí se dívat, ale tady vždy záleží na rychlosti vaší flash paměti či připojeného disku. Tu si můžete bez problémů nechat změřit a také se jí zároveň dozvíte, což bohužel mnoho přijímačů nedělá a rychlost si testuje jen pro sebe.

Po připojení set-top boxu k domácímu serveru, resp. k internetu, můžete využít několika aplikací, z nichž asi nejužitečnější pro většinu bude Youtube i když se klient ukázal (na stávajícím firmwaru) docela nespolehlivý a občas jednoduše nenaběhl. Jsou tu ale i nějaké služby IPTV, počasí a čtečka RSS.

Amiko připojíte buď přes konektor RJ-45, tedy klasický ethernetový kabel, jde to ale i bezdrátově přes USB Wi-Fi adaptér. Společnost Inter-sat, od které jsme měli set-top box zapůjčený, však upozorňuje, že jen přes sadu s čipem Ralink RT5370 a našli jsme to i na stránkách výrobce.

Správce souborů je výborně ovladatelný, přehrávač videa si ale nepamatuje poslední pozici a nemá nastavitelnou znakovou sadu pro titulky v češtině. Škoda…

Vynikající kompatibilita ve videu

Vstup do multimédií je možný pouze přes menu nastavení, tlačítko USB je určeno jen pro správné vyjmutí (odpojení) USB flash paměti.

Správce souborů bohužel neumožňuje přehrávání všech druhů multimédií najednou, ale dovoluje kolování a soubor nejprve zobrazí v náhledovém okně a po stlačení OK spustí na celé obrazovce. Mezi videem, hudbou a fotografiemi se přepínáte jen přes vstupní obrazovku přímo v menu nastavení. V souborovém manageru to nijak nejde a jakmile jeden druh multimédií zvolíte, pro přepnutí na další je třeba vyskočit o stupeň výše a v tomto okamžiku je třeba myslet na to, že tlačítko Menu pracuje i jako Zpět a že v nápovědě na obrazovce chybí. jestliže stlačíte Exit ocitnete se okamžitě v tuneru.

A formátová kompatibilita? Z fotografií se přehrálo JPG a BMP, u muziky pak MP3, WAV a FLAC. FLAC HD už nikoli.

Přehrávání videa si sice nepamatuje při přerušení pozici, ale zaujalo pozoruhodnou kompatibilitou. Amiko zvládlo jak DivX 5, tak XviD a také třeba H.264 nebo čistý MPEG-4. Zajímavé ale bylo, že při pokusu o první přehrání dvou Full HD záznamů v MPEG-4 AVC (koncovky TS a M2TS) set-top box napsal, že soubory nejsou podporovány. Pak se ale najednou přehrávání spustilo v náhledovém okně a poté už také šlo přehrát na celou obrazovku.

U videa přes USB (síťová multimédia tu nejsou) jsou podporovány i externí titulky u kterých ale neovlivníte ani znakovou sadu, ani velikost. Font však byl zvolen dobře, takže být v češtině, bylo by to pomalu na jedničku.

Trochu svůj, ale většinou rychlý a jednoduše výborný

Amiko Impulse T2/C je prvním přístrojem značky, který jsem kdy měl k dispozici. Čekal jsem vyšší třídu a dočkal jsem se jí. Jistá specifika jsou odpustitelná a dá se na ně zvyknout. Možnosti jsou někdy až nebývalé a v řadě případů je hned tak neuvidíte. Škoda, že chybí HDMI (CEC), které by tu být už mohlo a že v pohotovostním režimu není v základu zobrazován čas. Dal se ale spustit ve volbě Nastavení, Zařízení, Různá nastavení a Mód Standby. Zde zaměníte Real za Fake (jak jsme koupili, tak prodáváme) a na tři, čtyři metry slušně čitelné hodiny by se měly v pohotovostním režimu objevit. Alespoň u nás tomu tak bylo. Bohužel už nic nenaznačuje na displeji nahrávání, což je možná ještě větší škoda, nebo jsme na volbu nepřišli.

Někdy můžete pozorovat, po vydaném příkazu, mírné zpoždění. Například po Pause při přehrávání multimédií z USB ještě okamžik jede obraz i zvuk. Většinou je ale Amiko příjemně rychlé a například zapnutí trvá asi 30 s, přepnutí z kanálu na kanál je pod dvě sekundy. O vynikajícím a rychlém náběhu EPG už zmínka byla.

Set-top box nabízí výborný obraz a hlavně výborné nahrávání s celou řadou časovačů. Nebýt dvou drobných kazů, bylo by to na jedničku s hvězdičkou. Pokud tohle překousnete, nejspíše vám nejen v tomto ohledu velmi dobře poslouží.

Hodnocení

  • PRO: výborný obraz, rychlé EPG bez přerušení zvuku, nahrávání až dvou pořadů se sledováním třetího, dálkový ovladač s dobrým rozložením a EPG hned po ruce, někdy až nebývalé možnosti, ale…
  • PROTI: … chybí HDMI (CEC), po delší době provozu se víc hřeje, čeština v multimédiích není zcela podporována, pro někoho i absence indikace nahrávání na LCD

Ve volbě Různá nastavení zvolíte i počet sloupců ve výpisu naladěných kanálů.

 

Štítky