Televizor Philips 55OLED+ 903 B&W je obrazově výborný, zvukově je ale dokonalý

Jak pojmenovat televizor jehož audio část pochází od legendy oboru, společnosti Bowers & Wilkins? TP Vision, výrobce televizorů se značkou Philips, v tom ohledu naprosto zklamal. Jakoby se marketingové prokletí původního Royal Philips dědilo.

Na tenhle televizor jsem se hodně těšil. Ně kvůli koncepci OLED obrazovky, která je bez nápadu a stejná jako skoro všude jinde, ne kvůli vynikajícímu osvětlení pozadí Ambilight, které je ovšem stejné jako v dalších letošních modelech, ale kvůli zvuku od Bowers & Wilkins. Zajímalo mě, jak se s ním tato hi-fistická legenda vypořádá, když má tak omezené možnosti.

Vezměme to ale od začátku a rovnou si řekněme, že televizor Philips 55OLED+ 903 B&W neexistuje a neexistuje dokonce ani Philips 55OLED+ 903. Existuje jen a pouze „Philips 55OLED903“, televizor s nemastným, neslaným označením a tradičně hodně lesklou obrazovkou OLED s úhlopříčkou 140 cm.

Jak bylo řečeno, provedení je zcela běžné à la OLED, kdy je tenoulinká obrazovka opatřena ve spodní části „hrbem“ v němž najdete elektroniku a rozhraní a televizor nemáte za co uchopit (jak to tvůrci jistě zamýšleli…), takže připojení podstavce je tak nějak sázkou do loterie.

Pod obrazovkou vidíte zvukovou lištu za níž se skrývají reproduktory vyzařující směrem k divákovi, což je pochopitelně výrazně lepší, než kdyby mířily – jak je obvyklé – do podstavce a v tomto ohledu potěší zejména výšky. Na zadní straně je pak audio systém mimo jiné doplněn o basový reproduktor a celou zvukovou část vyvinulo B&W, které také dodalo samotné reproduktory a pomáhalo vylepšit klíčový čip zvaný DSP (Digital Sound Processing).

Vylepšení ale nepředstavuje jen zvuk. Změn doznal i firemní obrazový procesor P5. V menu tak najdete novou položku, bohužel přeloženou, upravující jeho práci: „Dokonale přirozená realita“, v originále Perfect Natural Reality. Ta spustí tzv. softwarové HDR (High Dynamic Range – vysoký dynamický rozsah) a pracuje se zejména s jasem, ostrostí a kontrastem filmového zdroje, který skutečné HDR neobsahuje.

Ve 140 cm přijde Philips 55OLED903 na 59.990 Kč, verze 65OLED903 se 165 cm pak stojí 84.990 Kč, což není – vzhledem k unikátnímu zvuku jaký jinde nenajdete – špatné. Televizor dorazil s Android TV 7, aktualizovat na „osmičku“ však půjde. Vše se prý jen opozdilo a letos se tak aktualizace nejspíše nedočkáme. Možná právě kvůli tomu je tu Android TV 7 s podivným ovládáním od Googlu na které jsou jen stížnosti. Verze osm toho ale hodně změní a jak vypadá u Sony KD-55AF9BAEP se můžete přesvědčit v samostatném článku.

Výbava zahrnuje kompletní tunerovou sadu ve zdvojené podobě s jednou mechanikou PCMCIA/CI+, dvojici dálkových ovladačů z nichž jeden je samostatně v podstatě nepoužitelný (o tom už byla na stránkách Televizního webu řeč u testu Philips 55OLED803) a také kvalitní bezdrátovou výbavu (Wi-Fi ac), která by byla ještě lepší, pokud by zabudované Bluetooth podporovalo audio. A to by u takto špičkového televizoru opravdu mělo!

Je však určeno jen a pouze pro dálkový ovladač, myš, klávesnici a herní ovladač.

Zvuk podle B&W

Než se dostaneme k samotnému článku, který bude tentokráte trochu jiný, podívejme se na audio systém jako takový. Na zadní straně vidíte trojici „reproduktorů“. Do uvozovek je dávám proto, že je zde vlastně jediný klasický basový reproduktor a okolo něj jsou dvě speciální pasivní membrány, které na něj reagují a tím výkon aktivního subwooferu posilují. Vše je uzavřeno v jednom pouzdře a jak systém vypadá vidíte ve fotogalerii výše.

Zvuková lišta je kryta nesnímatelnou tkaninou, což je velká škoda, protože jinak byste tu viděli dvě reprosoustavy složené z výškového a středového reproduktoru, přičemž v prvním případě jde o 19milimetrový titanový kuželový „výškáč“ a v druhém případě o kuželový „střed“ s tkaninou ze skelných vláken. Podání audia je impozantní!

Do subwooferu na zadní straně jde ze zesilovače 30 wattů, do obou reprosoustav ve zvukové liště pak po deseti wattech. Je to dostatečné, ale někdy bych o něco vyšší výkon směřující do zvukové lišty ocenil.

ČTĚTE TAKÉ: Philips chystá aktualizaci televizorů na Android TV 8

Philips 55OLED803 nabídne výborný obraz i zvuk, ale někdy také problémové funkce

Jak ho pojmenovat?

Televizor byl v tiskové zprávě označen jako Philips OLED+903. Na webových stránkách je v části „OLED+“ (prý je to označení řady) a nese zde jméno „OLED+ 903 TV“. Když se k němu ale na firemním webu fyzicky dopracujete (po zadání „OLED903“ vyhledán nebyl), vidíte pod nápisem „Ultratenký 4K UHD televizor OLED+ 903 Android“ drobným písmem vyvedené produkční označení „55OLED903“. Totéž je pak vidět i na krabici produkčního balení a na štítku na zadní straně televizoru. A podle tohoto označení ho také najdete v prodejnách.

Jakmile „OLED903“, říkejme mu tedy takto, nainstalujete, uvidíte, že B&W připomínají pouze dvě věci: šetřič obrazovky s nápisem „Sound by Bowers & Wilkins“ a nápis na jedné z nožiček podstavce (na druhé je Philips).

Přijde mi velká škoda, že výrobce televizoru naprosto zahodil marketingové možnosti, které se tu nabízejí jako na podnose. Značka B&W je tak v názvu televizoru zcela neviditelná, jinde je viditelná jen málo, a ať už ji zákazník zná nebo nezná, prakticky – a věřím, že i fakticky – se o ní v podstatě nedozví.

Třídění a filtrování naladěných stanic.

Delší instalace, třídění kanálů v oblíbených položkách

Balení tohoto skvostu je na můj vkus příliš jednoduché a krabice úzká, nemluvě o tom, že se televizor bohužel opět vytahuje vrchem. Montáž vyžaduje alespoň dva lidi, což je u OLED prakticky standardem, chytit není pomalu za co.

Tenoulinké kovové nožičky následně stačí jen zespodu přišroubovat k panelu a bohužel v tomto okamžiku nejspíše zjistíte, že je – stejně jako u OLED803 – umístěn velmi nízko, takže je problém pod něj zastrčit prsty a televizor uchopit. Nedovedu si představit důvod, který k tomu vedl, ale faktem je, že se s televizorem manipuluje ještě hůře, než je u OLED zvykem a vystavujete se tak nebezpečí poškození obrazovky.

Ladění kanálů, připojení do sítě apod. je stejné, jako u jiných televizorů Philips s Android TV 7, například u OLED803 na kterou se budu často odvolávat. Ostatně obdobné je například i ovládání.

Instalace je sice dosti pomalá (Android), ale pro Wi-Fi pracuje tlačítko WPS a můžete se také vyhnout přihlašování do knihovny aplikací Google Store. Pak si ale budete muset vystačit se zabudovanými aplikacemi, přičemž není vyloučeno, že některé budou potřebovat aktualizaci a tudíž i přihlášení.

Třídění naladěných stanic se provádí pouze přes oblíbené položky a při prvním vyvolání seznamu kanálů se vás na to televizor zeptá. Pak jednoduše nasázíte jednu stanici za druhou do vybraného seznamu a je hotovo.

Ovládání, EPG i chytré funkce à la OLED803

S ovládáním, programovou nabídkou a aplikacemi, resp. HbbTV, vás opět odkáži na test televizoru Philips 55OLED803. Vše je zde stejné, resp. obdobné, a to včetně probuzení televizoru při připomínce v EPG a práce aplikací. U HbbTV se pak situace trochu lišila ve spolupráci se šetřičem obrazovky, který je u OLED zásadní a dostanu se k tomu hned v další kapitole.

Potěšující bylo, že stabilita systému Android TV byla bezproblémová a i když v ovládání oproti OLED803 žádný pokrok nenastal (rychlé volby v menu nastavení jsou naštěstí stále provedeny ukázkově – foto je níže), potěšilo výrazné snížení počtu drobných firmwarových problémů a software si s hardwarem podstatně lépe rozuměl. Pár drobností sice zůstalo, například potíže s nabídkou v části Kolekce aplikací Philips či to, že hudba v DTS a FLAC spolehlivě ukončovala zabudovaný přehrávač. Televizor se ale po dobu testu choval výrazně lépe než OLED803. A protože má – na rozdíl od něj – zdvojené tunery, podíval jsem se i na funkci obraz v obraze, tedy PiP (Picture in Picture). Ta je zde sice opravdová a nejedná se tedy pouze o obraz v grafice, kdy k obrazu z tuneru můžete přiřadit pouze video z nějakého vstupu, ale možnosti jsou velmi omezené. Jediné co jde, je umístit aktuální televizní kanál do malého náhledu v rohu, přičemž zvuk jde z toho hlavního. Nic dalšího možné není, dokonce ani přepnutí náhledů či přepnutí zvuku. A omezení jsou i u satelitního tuneru. Můj poslední CRT televizor zakoupený před nějakými patnácti lety byl o dvě třídy jinde!

Spolupráce s mobilním telefonem byla, na rozdíl od OLED803, funkční a i když Wi-Fi Miracast Philips nepodporuje, Sony Xperia XZ s Android 6.0 fungovalo propojení přes Google Cast bez potíží. Bohužel z neznámého důvodu ve velmi nízké kvalitě a navíc si mobil nedokázal vypnout obrazovku, což v tomto okamžiku běžně dělá. Pokud jsem ale zkusil sdílet obraz přímo z aplikace (použil jsem HBO GO), byla kvalita nesrovnatelně lepší, prakticky na úrovni zdroje. A telefon problémy s vypnutím obrazovky a šetřením energie neměl.

Volba pro šetření obrazovky (Spořič obrazovky) v nastavení Androidu se v mém případě vůbec nedala použít. I v běžném televizním vysílání totiž například po nastaveném čase buď natvrdo vypnula televizor (položka byla přeložena jako Vypnout obrazovku) nebo spustila celoobrazovkový šetřič, jakoby byl televizor zcela bez signálu.

Šetřič TP Vision výrazně lepší, šetřič Googlu opět nepoužitelný

Tzv. vypalování obrazu, či spíše „ulpívání statického obrazu“, je jediná současná větší nectnost obrazovek OLED a tohle jim, za jejich obrazovou kvalitu, milerád odpustím (více o tomto problému najdete v našem speciálním článku). Nicméně díky tomu je velmi důležitý, možná až kriticky, šetřič obrazovky, který se zapne po předem stanoveném čase například na zastaveném videu a pustí na obrazovku logo, měnící se barvy nebo třeba datum a čas.

Philips 55OLED903 svůj šetřič obrazovky (se zmiňovaným nápisem „Sound by Bowers & Wilkins“) zapíná automaticky na rozhlasové stanici, ve správci souborů v multimediálním přehrávači a mimo jiné i v menu nastavení, a to po asi 2,5 minuty. Říkám „asi“, protože to není všude stejné a v mém případě se to lišilo třeba i o deset sekund směrem nahoru, jindy ale i o více než 2 minuty. Šetřič obrazovky ale – k mému velkému překvapení – tentokráte prošel všude, dokonce i do aplikace Voyo po pauze ve videu! Bez potíží spolupracoval například i s Google Store či VLC a MX Player.

Největší překvapení mě však čekalo při pozastavení videa v aplikaci HbbTV České televize. Tady se totiž spořič obrazovky objevil také i když po více než pěti minutách. Mimochodem pokud jsem pro šetření obrazovky použil volbu Spořič obrazovky přímo v nastavení Androidu, zadání nechal na přednastaveném Vypnout obrazovku a pěti minutách, televizor se po pěti minutách práce přehrávání videa v HbbTV jednoduše sám vypnul. Kupodivu se ale vypnul i když jsem byl přímo v televizním vysílání! Google asi nějak nepochopil rozdíl mezi televizorem a třeba mobilem. Je to škoda, protože pokud by se šetřič obrazovky vyřešil na úrovni operačního systému, byl by život majitele televizoru OLED podstatně jednodušší.

Správce souborů ve standardním přehrávači Philips pracuje jak s paměťovým médiem na USB, tak na síti. Potíže byly jen v druhém případě, a to pouze s externími titulky.

Multimédia na jeden zátah, překvapivé softwarové HDR

Zabudovaný přehrávač pro multimédia zvládne buď muziku, foto nebo video, nebo všechno najednou, což je pochopitelně výborné. Kompatibilita je slušná (když něco nepracuje, dá se nainstalovat například VLC), narazil jsem však na potíže při práci s videem na serveru. Přehrávač v tomto okamžiku nebyl schopen načíst externí titulky, vnitřní kupodivu zvládl. V případě média na místním rozhraní USB s nimi žádný problém nebyl.

V muzice jsem byl mírně překvapen, protože testovací soubor typu FLAC s DTS (24 b, 2 kanály, 44,1 kHz) spolehlivě zabudovaný přehrávač ukončoval a vše končilo v televizním tuneru. Na druhou stranu testovací soubor se zvukem v DTS-HD byl naprosto dokonalý, s výtečně slyšitelným a jasně definovatelným zvukem v detailech, který místy působil až technicistně. Do kolen mě dostala i oficiální ukázka s filmovým zvukem v Dolby Atmos. I když jsem věděl, že tu není podpora prostorového zvuku, simulace byla opravdu velmi působivá.

Obsah s HDR byl podáván solidně, skoro na hranici toho, co považuji za ideál pro mé oči. Detaily v zatmavených i přesvětlených místech byly podávány jasněji, ale nepřehnaně.

Co se týče softwarového HDR, nebo-li „Dokonale přirozené reality“, to překvapila ještě více. Má tři stupně plus vypnuto. Zkoušel jsem ji jen krátce a určitě by si zasluhovala důkladnější, resp. dlouhodobější prostudování, protože v řadě případů opravdu funguje a obraz mi z různých zdrojů přišel přirozenější. Nakonec jsem tuto funkci používal na střední stupeň, což se zdálo být dobrým kompromisem. Škoda ale, že volba není více po ruce. Občas jsem ji totiž musel vypnout. Zde ale nejvíce záleží na videu na které ji používáte, navíc to myslím bude i hodně individuální záležitost.

Naprosto ukázkově dělané „rychlé menu“ se vstupem do úplného nastavení. Máte tu vše, co můžete potřebovat, mj. vypnutí obrazovky (jede jen zvuk), zapnutí světelné synchronizace (Ambilight plus LED žárovky Hue) a přepnutí zvuku na externí systém. Tady ho ale v podstatě nepotřebujete.

Zvuk jaký jsem z televizoru ještě neslyšel

Pokud hledáte televizor, který bude znít jako slušné domácí kino nevím o jiném, který by vám to splnil. Dodat bezdrátové „zadky“, zabudovaný zesilovač typu 5.1 a pro mnohé by to byla značka „ideál“. Nedivil bych se jim!

Zvuk je totiž naprosto excelentní a detailní a při dobrém zdroji ho skoro až fyzicky cítíte. V celém rozsahu hlasitosti není znát žádné zkreslení (prakticky nikdy), žádné podivné basové mručení, drnčení a dunění tak obvyklé u jiných přístrojů. Nejvíce pochopitelně vynikne při dobrém zdroji, nebo alespoň ucházejícím, což ovšem o řadě českých televizních stanic neplatí. Příjemně v tomto směru překvapilo například HbbTV České televize s některými novými pořady.

Televizor by si rozhodně zasloužil, vedle zmiňovaného 5.1 zesilovače a možnosti dokoupit dodatečné zadní repro (samozřejmě od B&W) i digitální audio vstup, určitě v obou variantách,. Tak byste mohli napojit třeba přehrávač CD/DVD/BD a jednoduše vytvořit domácí kino, které by potěšilo i vaši partnerku, protože by se nemusela tahat kabeláž.

V této souvislosti je rozhodně škoda, že akusticky transparentní tkanina dánské společnosti Kvadrat, použitá na přední reproduktory není odnímatelná. Televizor by konečně získal nějaký šmrnc a alespoň trochu by se vzhledem vymykal, což by si dokonalý zvuk od B&W stoprocentně zasloužil. Philips 55OLED903 je ale rozhodně skvost i tak. Bohužel to nedává nijak najevo, takže se o tom skoro neví a nejspíše ani moc vědět nebude. Ale protože za to nemohou kvality televizoru, které jsou podle mého nesporné, nýbrž jeho výrobce, řekněme si jen: „dobře mu tak!“ Líto je mi jen úžasné práce Bowers & Wilkins. Firma totiž dokázala, že dokáže nemožné.

Hodnocení

PRO: naprosto excelentní zvuk od B&W, který při dobrém zdroji skoro až cítíte, výtečný obraz, excelentní Ambilight, samostatné tlačítko pro vyvolání menu nastavení, stabilně se chovající systém s minimem problémů, ale…

PROTI: …stále nedotažené ovládání, včetně příliš zjednodušeného „tyčinkového“ ovladače, hodně lesklá obrazovka, nepodporuje Wi-Fi Miracast a Bluetooth Audio, nulové možnosti PiP

Vstup do Diskuse

Napsat komentář